Dnes je již všeobecně známo, že život začal v mořích a oceánech, kde také dlouhou dobu setrvával. V té době nebylo potřeba žádné speciální ochrany proti nepřízni počasí, jelikož v moři jsou podmínky stabilní – to byl také jeden z důvodů, proč život začal právě zde.

I zde se však ukázala nutnost bránit se před jinými organismy. Proto si také první tvorové vytvořili na povrchu těla schránky, obratlovci pak později tuhou kůži, kterou následně v mnoha případech nahradily šupiny.

Ty přetrvaly i v moment, kdy se život rozšířil z vody na pevninu. Zde však bylo potřeba něco víc. Podmínky se zde totiž měnily mnohem více, než na co byly organismy doposud zvyklé. Pokud tedy chtěly tohoto nového prostoru využít, musely se přizpůsobit.

Zde šel vývoj v podstatě dvěma cestami. Jednou z nich bylo vytvoření jakéhosi původního peří. To vzniklo postupnou přeměnou původních šupin, které se prodloužily, změkčily a na konci roztřepily. Druhou cestou pak bylo vytvoření srsti.

Ta měla oproti peří své výhody, především pak lepší izolační vlastnosti. Navíc lépe přiléhala k tělu, takže umožňovala lepší pohyb. A to bylo pro malé, hbité noční živočichy, jakými byli prapůvodní savci, životně důležité.

Samozřejmě se nevyvinula najednou. Vedla k ní velmi dlouhá cesta, avšak, jak se ukázalo, nakonec velmi úspěšná, když vezmeme v úvahu, kolik různých typů máme. Stačí si jen představit ovčí vlnu, měkký kožich psa či třeba ježčí bodliny.

Je pravdou, že i my lidé máme na těle zbytky srsti, byť ji nazýváme vlasy či ochlupení, podle toho, kde se nachází. To dokazuje mimo jiné i to, že naši dávní předkové byli skutečně osrstění. Pro nás se však ukázalo výhodnější se většiny této pokrývky těla zbavit, abychom se lépe potili a získali tak větší vytrvalost. A je to také jeden z důvodů, proč jsme se dostali až na vrchol evolučního žebříčku.